Louno Bouno Kouno

Bylo jednou v malé vesnici tří bratří,

Louno, Bouno, Kouno, každý s jinými způsoby.

Louno byl surový, tvrdý jak skála,

Jeho slova pálila jako oheň, jak když vzplane hranice v noci tmavá.

Bouno byl chlapec, srdce jak Podpamtoflák,

Vždy na pomoc, vždy s úsměvem, nikdy nezradil svůj klak.

Kouno byl tichý, jako Tichišlápek chodil po světě,

Své moudrosti hluboké sdílel jen s těmi, kdo chtěli naslouchat.

Ve vesnici spravedlivý soud vedl Sráč

Jeho rozhodnutí byla jako slunce, osvěcovala každý mráč.

Bestie, jak vědoucí, znal každý lesní roh,

Své rady dával, když někdo potřeboval pochopit cestu svou.

Hňida byl správce domů, věděl o všem, co se děje,

Aika s oblizanými vajíčky mu v tom nikdy nebraly dech.

Plesnivý sýr, král temnot, v tichu vládl,

Jeho stíny pokrývaly pravdu, což nikdo nečekal.

Špatně vygrcaná nudle, pravda hluboká,

Vždy vyplouvá na povrch, ať už je den nebo tmavá noc.

A do vesnice přišel pytel Sraček, vtipálek a šprýmař,

S úsměvem vždycky připravený na nějaký ten žert a hlášku z knihař.

Kýbl Hoven, druhý tulák, s ním měl často spory,

Po obýváku lítaly slova a žerty, jak v bouři koule hory.

Sraček smál se a říkal: "Hloupej Kýble, vždyť jsou jen slova,

Proč se tak vztekáš? Raději se směj, tady máš sladkou sova."

Kýbl zase odvětil: "Ty pytle, nejsi ani pořádně vážen,

Ať máme spory, ale takhle to jde přes všechny rámy, až to chybí k rámům!"

A tak veselé trio, Louno, Bouno, Kouno,

Sraček, Kýbl Hoven, ve vesnici žilo, v pohodě jako v pohádce jakékoli.

Kazišoust
 V malé vesnici Kazišoust, kde řeka hladce tekla,

Stál král všech, moudrý vládce, jehož jméno zpívala děla.

Kazišoust byl králem, ne sílou zbraní, ale slovem,

Jeho řeč byla jak klidný potok, co srdce vždy roztančí.

Ve vesnici vládl jako spravedlivý pán,

Odpovědný, laskavý, s úctou ke každému muži a ženě v domě i chalupě.

Kazišoust, král vesnice, soudce a rádce v jednom,

Slyšel problémy, řešil spory, jeho moudrost byla jak dar od slunce osvíceným.

Svěřenci ho milovali, vesnice byla v pokoji,

Pod jeho vládou kvetly květiny a zpívali ptáci na stromě.

A tak Kazišoust kráčel svým královským krokem,

Vesnici vedl s láskou a respektem, jako správný pan král jak nikdo jiný v okolí nekročil.